Příběh o Adélce

Naše dcera Adélka se narodila 19.2. 2005 po bezproblémovém těhotenství. Při narození nic nenasvědčovalo tomu, že by Adélka mohla mít nějaké zdravotní problémy. Porod proběhl v termínu a zcela v pořádku. Asi v 6. měsíci jsme začali pozorovat nějaké problémy v sedu, později i v chodítku nepoužívala nožičky a ani nelezla. Nožičky za sebou tahala. Přisuzovali jsme to její lenivosti, bylo těžké připustit si nějaký problém. Nám by se přeci něco takového nemohlo stát, ale opak byl pravdou.

V jednom roce při pravidelné kontrole, kdy při vážení se dcera neudržela v sedu, začal kolotoč. Byli jsme ihned odesláni na neurologii, kde se zjistila její diagnóza  DMO -dětská mozková obrna (spastická diparéza). Museli jsme začít cvičit Vojtovu metodu několikrát denně. Pravidelně jsme cvičili asi do jejích 4,5 let. Díky cvičení se postupně dostala na nožičky, nejdříve chodila v chodítku, později s trojbodovými holemi. Adélka má za sebou také prolongaci achillových šlach a aplikaci botulotoxinu do nožiček. To vše kvůli jejím ztuhlým nožičkám. A aby toho nebylo málo ve čtyřech letech se zjistilo, že má neurogenní močový měchýř. Musíme cévkovat, jelikož její měchýř se nedokáže vyprázdnit celý.

V roce 2010 jsme vyzkoušeli cvičení v tzv. kosmickém oblečku v Adeli centru v Piešťanech. Tato intenzivní rehabilitace Adélce pomáhá a vždy se posune o kousek dál. Od roku 2012 na tuto terapii jezdíme do Klimkovic. Tento rok také Adélka podstoupila operaci metodou Ulzibat, kdy jí šetrnou cestou uvolnily ztuhlé svalstvo na nožičkách.

Stále nás čeká hodně práce, nedostatky pořád jsou, hlavně v rovnováze a chůzi. Rehabilitace jsou a budou součástí života dcery. Věřím, že půjde stále dopředu a brzy se splní její největší sen a to začít samostatně chodit a běhat s kamarádkami. Proto se také snažím neustále oslovovat nadace a sponzory na intenzivní rehabilitace, které nejsou hrazeny zdravotními pojišťovnami.