Ahoj přátelé.

Jmenuji se Maxim Vašek a chtěl bych Vás seznámit s mým příběhem a poprosit Vás o pomoc.

Ve 25tt mamce diagnostikovali preeklampsii a ve 27tt jsem se v ÚPMD Podolí akutním císařským řezem narodil,vše se stalo 7.9.2015.Měl jsem 35 cm a vážil 890g.První den jsem zvládal dýchat sám,druhý den už to byla pro mé nedovyvinuté plícičky taková zátěž,že se mi rozkrvácely a potřeboval jsem umělou plicní ventilaci,na které,i díky mnoha dalším komplikacím,jsem zůstal skoro 3 měsíce.Pak jsem postupně přecházel na neinvazivní ventilaci,přes kyslíkový brejličky,až jsem se kyslíkový podpory pomalu zbavil úplně.Týden před tím,než jsem měl jít konečně skoro po 4 měsících domů,tak mě čekal poslední výkon a to odoperovat tříselné kýly,při kterých mi,ale udělali ileus a další den jsem šel znovu akutně na sál.Po výkonu jsem skončil v Motole na dětském ARU,znovu na umělé plicní ventilaci a ve strašném stavu,kdy se o mě rodiče báli asi nejvíce.Čekala nás ještě dlouhá cesta…ale zvládli jsme to a všechno vypadalo, „v rámci možností“ dobře,vzhledem k tomu,co jsem měl už za sebou.V červnu roku 2016 nás čekalo vyšetření na foniatrii v Motole,bohužel tam mi zjistili že neslyším,byla to pro nás rána,ale od února 2017 mám voperované kochleární implantáty,díky kterým už začínám vnímat a poznávat zvuky. Hlídali/jí nás ve vývojový ambulanci v Podolí,ale také na očním,kardiologii,nefrologii,plicním,neurologii,ortopedii.Cvičili jsme a cvičíme Vojtovu metodu,už více méně od mého narození a chodíme na hipoterapii k nám v Příbrami k paní Miladě a mohu říci,že mi to dost pomáhá a mám to moc rád.Začátkem července mi ale neurolog diagnostikoval DMO ( Dětská mozková obrna – spastická depareza spodních končetin ).Takže se opět opakovalo co vždy,když jsme něco porazili,přišla další překážka a zjišťování co a jak,co to obnáší a jak to můžeme zvládnout.Jsem teď ještě v dobrém věku,pro to,aby má prognóza byla nadějná a jednou,někdy,doufám brzo,jsem dokázal chodit.Ale potřebuji speciální kočárek,sedačku na běžné denní činnosti doma,lehátko pro cvičení Vojtovy metody(která vzhledem k mému věku už přestává být možné cvičit na zemi).Všechny tyto pomůcky bychom pomocí přátel a známých a fajn lidí,kteří mě mají rádi měli obstarat.Ale bohužel to není vše.Rodiče se snaží udělat vše proto,abych mohl být s dětmi na hřišti a dál rozdávat svůj smích,kterého mám spousty a kde jsem tam je mě plno.Proto jsme si našli kliniku Axon a věříme,že to je ta správná volba a ten poslední díl do skládačky co nám chybí,ale který bude dosti finančně náročný a s čím budeme potřebovat pomoci.Moc své rodiče miluji a oni milují mě a všichni věříme,že to jednou vše zlomíme a postavím se na nohy a budu chodit.

     

V minulém týdnu jsme navštívili kliniku Axon,kde nás moc hezky přivítali a s paní doktorkou Zipserovou jsme si řekli co by Maxíkovi nejvíce mohlo pomoci a dala nám i naději v lepší zítřky.Proto jsme se objednali na první možný termín na terapii Kosmík a 6.listopadu nastupujeme.Moc se na to těšíme a věříme,že to Maximovi pomůže.Potom bychom rádi,když budou prostředky,v těchto terapiích pokračovali.

Moc děkujeme za finanční podporu,kterou nám věnujete a budeme moci udělat pro Maxima maximum.

Ještě jednou moc děkuji za pomoc.

Maxim Vašek s rodiči.