Péťa Kašpar se narodil jako zcela zdravé a velmi šikovné dítě. První samostatné krůčky udělal v 8 měsících, ve dvou letech chodil s rodiči na orientační běh, zkoušel lézt na stěny a ve třech letech bez problémů ušel v horách 6 km po svých.

Péťovi bylo 3,5, a protože měl po tatínkovi dispozice k astmatu a ekzémům, cestoval na podzim s rodiči k moři. Krásná ozdravná dovolená však skončila tragicky. Během návratu domů došlo k dopravní nehodě. Nikdo přesně neví, co se stalo, protože Péťa i jeho maminka v autě spali a z nehody si nic nepamatují. Tatínek i přes snahu všech lékařů na místě zemřel. Péťa s maminkou byli přepraveni vrtulníky do nemocnice a trvalo více než měsíc než se jejich stav natolik zlepšil, aby se mohli znovu vidět.

Péťa utrpěl velmi vážná, život ohrožující, zranění. Došlo k zlomenině páteře a poranění míchy. Péťa skončil na ARU, zcela nehybný a závislý na ventilátoru. Díky skvělé péči lékařů, rehabilitacím a neuvěřitelné síle a odhodlanosti Péti bojovat o místo na tomhle světě se postupně zbavil závislosti na ventilátoru, částečně i na kyslíkovém přístroji a začal částečně hýbat pravou rukou. Po 9 měsících hospitalizace ve FN Motol se Péťa s maminkou konečně dostali domů a začala další etapa – rehabilitační . Rehabilitace jsou teď pro Péťu životním chlebem. Někdy jsou velmi namáhavé, někdy bolestivé, ale bez nich to zkrátka nejde.

Intenzivní rehabilitace v AXONu potřebuje Péťa navštěvovat přibližně 6x do roka, aby posílil tělo a zvětšil své naděje na odstranění tracheostomie, pegu a zlepšení hybnosti rukouK viditelným pokrokům došlo u Péti už po 14 dnech terapie v AXONu a i to je pro něj motivací nevzdat to a prát se s osudem dál.

Za jakoukoli pomoc MOC a MOC děkujeme. Péťa a Monika Kašparovi